KURIOZITA: Outsideři na skokanských můstcích
Podobně jako v případě každého světového šampionátu, i v rakouském Innsbrucku najdeme ve startovním poli spoustu závodníků, kterým se jinak příležitost poměřit své síly se světovou špičkou nedostává.
Maďarsko
Po Peteru Kelemenovi, jenž se objevil na MS v roce 2015, se vlajka Maďarska znovu vrací skokanským fanouškům na oči. Tentokráte se tak stane zásluhou šestnáctiletého Flóriána Molnára.
Ten se prozatím prezentuje podobnými výkony jako jeho čeští vrstevníci. V tréninkových kolech obvykle předvádí lepší skoky než v kláních a rozhodně se dá brát jako perspektivní a velmi pracovitý závodník.
Flórián pochází ze skokansky založené rodiny. Jeho starší bratr, Kristof, se zúčastnil nedávné olympiády mládeže (EYOF), po ní však ukončil kariéru. Jejich otec, Laszlo (který je zároveň Flóriánovým trenérem), pak získal medaili na MS veteránů.
Mladičký Maďar se netají svými velkými plány – na EYOF (Evropských hrách mládeže) se chce příští rok dostat mezi TOP 10 a za tři roky by se rád objevil na ZOH v Pekingu. Navzdory tomu, že se mu svaz i rodina snaží pomáhat co možná nejvíce se netají tím, že potřebuje sehnat nějaké sponzory, protože finanční situace v Maďarsku pochopitelně není úplně růžová.
Mírnou pomocí by však mohl být také potenciální návrat bývalého rumunského reprezentanta, Eduarda Töröka. Ten by měl po teroru, který zažil ve své rodné zemi s teď už bývalými trenéry, skákat právě za Maďarsko.
Kazachstán
Dokonce v pěti přijeli do Rakouska Kazaši. A hned tři z nich si v tomto článku zaslouží naši pozornost. Řeč je o Glebu Safonovovi, Nuršatu Tursunžanovovi a Nikitu Devjatkinovi.
Pouze první zmiňovaný doposud nemá zkušenosti se závody nejvyšší kategorie – nikdo z tohoto tria však paradoxně nikdy nebodoval ani ve FIS Cupu. Safonovovým největším úspěchem je zřejmě 51. příčka z Villachu, kterou získal v konkurenci 80 účastníků.
Nuršat Tursunžanov si skočil týmový závod v polské Wiśle, kde však svým pokusem na značku 68 metrů příliš neoslnil. Druhý nejkratší pokus si tehdy připsal právě jeho kolega, Nikita Devjatkin (82,5 m). Ten už dostal v minulosti jednu podobnou příležitost. Tehdy však na stejném můstku ještě 9,5 metru ubral.
Ukrajina
Ukrajinci poslali do boje dva zástupce. Tím známějším je bývalý sdruženář, Vitalij Kaliničenko. Společnost mu bude dělat Jevgen Marusjak.
Kaliničenko v kombinaci obvykle v běhu extrémně ztrácel, a tak zkouší najít štěstí mezi skokany specialisty. Nejvíce o sobě dal vědět na Kontinentálním poháru ve Frenštátu, kde obsadil velmi překvapivé 23. místo.
Tento výsledek sice ještě dvakrát překonal (21. a 22.), tehdy ovšem startovalo pouhých 28 skokanů.
Narozdíl od svého kolegy se už může chlubit jednou účastí na MS. V roce 2013 si v italském Val di Fieme ještě jako kombiňák doběhl pro 47. a 51. pozici.
V případě Marusjaka se jedná o osmnáctiletého reprezentanta, jehož nejzajímavějším umístěním z FIS Cupu se stalo nedávné 8. místo z polského Zakopaného. V pomyslné druhé lize na body ještě nikdy nedosáhl.
USA
„Nové“ borce představí také Spojené státy. Jednat se bude o duo Andrew Urlaub a Patrick Gasienica.
Andrew Urlaub si nedávno na Kontinentálním poháru v Sapporu vybojoval právo startovat v SP. Dařilo se mu i na MSJ - 27. místo musí brát z dané akce velmi povzbudivě.
Až do letošní sezóny však objížděl pouze závody FIS Cupu, kde navíc až na jediný podařený víkend nesbíral žádné body. Dá se tedy tušit, že jej doposud zaznamenali pouze nejpozornější fanoušci.
Podobně je na tom také Patrick Gasienica, jenž stejně jako jeho výše zmíněný kolega ve FIS Cupu bodoval pouze na domácím území.
Účast obou má pravděpodobně dva zásadní důvody – sbírání zkušeností a především doplnění Caseyho Larsona a Kevina Bicknera v týmovém klání.
Finsko
Kdo by před 15 lety tušil, že se na tomto seznamu objeví i toho času jeden z nejsilnějších týmů světa. A kdo, že nás z Finů natolik zaujal? Mico Ahonen!
Syn legendárního Janneho se dostal do nominace jako náhradník. Jeho letošním primárním cílem bylo získat nějaké body ve třetí lize a teď se najednou ocitl v širším mistrovském kádru. FIS Cupu se letos zúčastnil jen dvakrát a ani jednou nezklamal.
Z polského Zakopaného si totiž přivezl 14. a 20. příčku. Na juniorském šampionátu mu doma v Lahti unikl postup mezi TOP 30 jen těsně a skončil 32.
Zajímavostí zůstává také fakt, že jeho osobním trenérem není veleúspěšný otec, nýbrž Janneho bratr, Pasi. Ten se dříve skokům věnoval pouze "rekreačně". Jen 2x se objevil ve Světovm poháru, když v Kuopiu a Kuusamu obsadil 32. a 39. pozici.
V roce 2013 sice naznačil pokus o návrat, který mohl být velmi úspěšný (na Kontinentálním poháru si připsal cenné 8. a 14. místo), poté se ovšem znovu, a už nadobro, z "kolotoče" občasného závodění vytratil.
Václav Prokůpek
REDAKCE
