Neuvěřitelná forma Roberta Lewandowského

Ročník 2019/2020 byl pro německý kolos Bayern Mnichov opravdu skvělý. Suverénní dominance nejen na domácí scéně, ale i na té evropské - až je z toho slavný treble! A kdo by to na startu již uplynulé sezóny vlastně řekl, že? V úvodních kolech Bundesligy se Bayern poměrně trápil a ztrácel body jako na běžícím páse. Pod vedením Nika Kovače to zkrátka nešlapalo, jak herně, tak i výsledkově. Poslední kapkou byl výprask od Frankfurtu. V síti jeho svěřenců skončilo celkem pět branek a vedení klubu došla trpělivost. Kovač si “balil kufry” a Bayern převzal dočasně jeho asistent Hans-Dieter Flick. Jakmile tým převzal on, z Bayernu se každým zápasem stávala větší a větší mašina.

V nemalé míře se spekulovalo o tom, kdo z velkých jmen Bayern převezme. Není se čemu divit, přeci jen byl Flick jmenován pouze dočasně a asi málokdo do něj vkládal obrovské naděje. Opak byl však pravdou. Vedení Bayernu bylo v průběhu sezóny natolik spokojené, že se s Flickem dokázalo dohodnout na kontraktu až do léta roku 2023.

Pod všemi úspěchy Bayernu byl v nemalé míře podepsán sám slavný forvard Robert Lewandowski. Ano, polský kanonýr je dlouhodobě a zcela právem považován za jednoho z nejlepších útočníků planety. No, ještě aby ne. Góly střílí jako na běžícím páse už od doby, co se jako velká neznámá upsal v Dortmundu - a to už je dlouhých deset let. Letos byla však jeho sezóna i z pohledu osobních statistik natolik úspěšná, že je na místě, abychom hovořili o nejlepší sezóně Roberta Lewandowskiho v kariéře.

Co se týče samotné nejvyšší soutěže v Německu, tu Bayern vyhrál s celkovým ziskem 82 bodů, tj. s náskokem krásných 13 bodů. Přihlédnu-li ke skutečnosti, že jednu dobu ztrácel bavorský gigant na první místo bodů 9, o to sladší triumf po osmé v řadě nakonec je. Vyzdvihnout musíme také skóre, především z pohledu vstřelených branek. Svůj gólový účet zastavil Bayern na čísle 100. Bilance 34 zápasů a 100 vstřelených gólů je zkrátka úžasná. V Německu se zcela jistě jedná o rekord, alespoň z novodobé historie. Já osobně jsem se prokousal statistikami až třicet let zpět, ovšem sto vstřelených branek neměl v Německu zkrátka nikdo.

Obří podíl měl na ligovém titulu již zmíněný Lewandowski. Čerstvě dvaatřicetiletý sniper korunu pro krále střelců získal již po páté, avšak letošní bilance je zkrátka ze všech nejvýraznější. 31 odehraných zápasů, 34 vstřelených branek. K tomu navíc přidal ještě čtyři asistence.

Nejlepším střelcem se stal i v německém poháru. To pochopitelně není úspěch, který by byl nějak mohutně opěvován, ale vesměs to pouze potvrzuje fakt, jak úspěšný ročník zažil jak Bayern, tak i jeho dlouholetý střelec. V DFB-Pokal nastoupil do pěti zápasů, v nichž vstřelil branek celkem šest. Na prvním místě pomyslné tabulky střelců se osamostatnil až v samotném finále. Zde Bayern deklasoval sympaticky hrající Leverkusen konečným výsledkem 4:2, přičemž reprezentant Polska vstřelil branky dvě.

Avšak asi to nejvýraznější tažení mnichovských proběhlo až v samotné milionářské soutěži, kterou je Liga mistrů. Na triumf v tomto turnaji čekal Bayern od sezóny 2012/2013. Zajímavostí je samotné finále, kde se potkaly dva německé kluby. Bayern a Dortmund. Za slavné BVB nastoupil v té době ještě Robert Lewandowski, prohru 2:1 však odvrátil nedokázal. Dodnes mám před očima semifinále, kdy se Dortmund potkal s Realem Madrid. Hned v úvodním zápase se právě Lewandowski postaral o obrovské překvapení, když vstřelil Bílému baletu 4 branky.

Bayern se o první překvapení postaral už v základní skupině, kde ho čekala trojice Tottenham, Olympiakos a CZ Bělehrad. Debakl do sítě Srbů bylpoměrně očekávaný, rozdíl mezi těmito kluby je v mnoha směrech vskutku diametrální. Málokdo by asi čekal, že Mourinho a jeho Spurs dostanou na domácím hřišti od Lewandowskiho a spol branek sedm. Skupinovou fázi ovládl Bayern zcela bez problémů. Šest utkání, šest výher, skóre 24:5.

Následné osmifinálové duely nám přinesly mnoho překvapení. Tedy, celkově turnaj po koronavirové přestávce nabral poměrně zajímavý spád a musím přiznat, že jednokolové zápasy na neutrální půdě mě do určité míry skutečně oslovily. Co se týče Bayernu, ten ani ve vyřazovací části nijak zvlášť nepolevil. Nejprve si poradil s londýnskou Chelsea, na Stamford Bridge si vesměs zajistil postup po výsledku 0:3. Odveta s menším opožděním žádné zvraty nepřinesla, výsledek 4:1 pouze potvrdil, kdo je aktuálně (nej)lepším týmem.

Většině fotbalových fanoušků se však do paměti vrylo čtvrtfinále, ve kterém Bayern potkal Barcelonu. Tento zápas byl v mnoha směrech hodně specifický a vysloužil si stovky článků po celé Evropě. Pro slavný katalánský celek to byla zkrátka ostuda v přímém přenosu. Všiml jsem si, že samotné utkání tu rozebíralo už mnoho blogerů, a tak je asi trochu zbytečné v tom pokračovat. Pro Barcelonu to byla rána krutá, ale myslím si, že potřebná. Alespoň se začnou v klubu dít nějaké akce, jež jsou nejen dlouhodobě očekávané, ale i potřebné. Své místo zatím neustál trenér Setién a sportovní ředitel Abidal. Troufám si říct, že se změní i úloha některých hráčů v týmu, což už tak trochu naznačil nový kouč Koeman. Poslední dny se hovoří i o odchodu Messiho, ale na toto téma bych se alespoň prozatím raději nevyjadřoval. Každopádně jsem zatím přesvědčen, že Leo zůstane. Jestli se pletu nebo ne nám napoví až následující dny.

Osm branek v síti Barcelony asi nečekal nikdo. Tedy, minimálně já rozhodně ne. Zpětně může pouze sám Robert Lewandowski tak trochu litovat, že své obrovské šance spálil, jelikož díky tomu nakonec nedokázal ohrozit rekord Cristiana Ronalda. Ten v sezóně 2013/2014 dokázal na turnaji vsítit celkem 17 branek. Letos bylo relativně reálné, že by kanonýr “Lewa” tento milník mohl nejen vyrovnat, ale i překonat.

Po zápase s Barcelonou měl Robert na svém kontě branek 14, v semifinále proti Lyonu však skóroval pouze jednou a v samotném finále proti PSG vůbec. I když, je to asi to poslední, co by Roberta mělo trápit. S Ligou mistrů se rozloučil s nádhernou bilancí 10 odehraných zápasů - 15 branek, 6 asistencí. Odnesl si tak nejen ocenění pro nejlepšího střelce turnaje, ale především trofej za celkové vítěztví slavné soutěže, na které se mu v jeho dosavadní kariéře nepodařilo dosáhnout nikdy předtím.

Zpětně mě určitě mrzí, že se FIFA rozhodla neudělovat Zlatý míč. Přeci jen toto ocenění bylo po dlouhé roky pod jasnou dominancí dvojice Lionel Messi - Cristiano Ronaldo. Až po deseti letech, tedy v roce 2018 získal prestižní ocenění Luka Modrič a dlouhou éru tak překazil. Každopádně jsem měl vždy pocit, že ať už vyhrál kdokoliv, vždy se našla poměrně velká vlna odpůrců, kteří se nedokázali s výsledkem ztotožnit. Letos to mohlo být vesměs poprvé, kdy by případných diskuzí nebylo potřeba. Alespoň takový je můj pohled.

I proto se mi velmi líbí názor, který v posledních dnech koluje po sociálních sítích: Robert Lewandowski - neoficiální vítěz ankety Zlatý míč pro rok 2020.

                                                       Václav Prokůpek